Jdi na obsah Jdi na menu
 


Před 60 lety zemřel přírodovědec Komárek

2. 4. 2015

Profesor Julius Komárek patří mezi legendy české přírodovědy. Mezi ty, na něž jejich žáci a následovníci hojně vzpomínají. Jeho jméno je mezi přírodovědci i myslivci dodnes živé.
Významný český entomolog, vertebratolog, průkopník ochrany přírody i myslivosti a autor populárních přírodovědných knih Julius Komárek (1894 - 1955) trávil volný čas v posledních letech svého života v okolí Tuhaně a Obroku na Českolipsku, ač sám pocházel ze Šumavy. Spoluzakládal tu myslivecké sdružení a svůj volný čas v krajině Českolipska věnoval lovu. Zemřel v noci ze 6. na 7. února roku 1955, od jeho úmrtí teď uplyne rovných 60 let.

Brzy vstával a stále byl v honitbě
Lovecká vášeň přivedla Komárka na Českolipsko opakovaně už před druhou světovou válkou a od roku 1950 tu nakonec coby myslivec zakotvil zcela oficiálně. Honitba, kterou spravovalo myslivecké sdružení, u jehož zrodu stál, byla tehdy opravdu velká, táhla se od Obroku až k Holanům včetně Vlhoště.
"Komárek vždy bydlel v domě u Beránků (dnes chalupa čp. 13 v Obroku - pozn. red.), měl tam svůj pokojík a večer se tam scházeli chlapi na povídání. Paní Beránková vždy obdivovala, že i v šedesáti letech profesor Komárek brzy vstával a trávil plno času v honitbě," vzpomínal před časem tehdejší hospodář myslivců z Obroku Josef Valeš. Jeho vzpomínky zachytil v roce 2007 časopis Myslivost.
V honitbě se tehdy lovila především srnčí zvěř. "Komárek, ten si vždy nějakého srnce našel. On nejraději šoulal, kolikrát se i zul do ponožek a dokázal se neslyšně přiblížit ke zvěři. Zajímavé je to, že vždy dokázal obeznat a střelit srnce, kterého jsme my ostatní ani neznali," vyprávěl Josef Valeš.
Kromě mysliveckého sdružení, které nese profesorovo jméno, zůstala po Komárkovi pojmenována v okolí Obroku i další místa. Dodnes tu tak je "posed profesora Komárka", "cesta profesora Komárka", "louka profesora Komárka" a další.

Do Obroku přivedl další zoology
Členy mysliveckého sdružení se postupně stávali i Komárkovi bývalí pražští studenti z přírodovědy. Nelze se proto divit, že myslivcem v Obroku bývaly i další vědecké kapacity, například Zdeněk Veselovský, někdejší ředitel ZOO Praha nebo Jan Hanzák, ve své době vedoucí zoologického oddělení Národního muzea.
Ač jeho původní doménou byl hmyz, Komárek je dodnes vnímán jako někdo, kdo se zapsal zlatým písmem do historie české myslivosti a ještě v 80. letech působila v českých honitbách celá generace myslivců, které Komárek přímo či nepřímo "odchoval".
Na Komárkův podnět se v českých zemích konají od roku 1933 pravidelně výstavy loveckých trofejí, prosadil zavedení povinných mysliveckých zkoušek a dal podnět k natočení prvních filmů s tematikou myslivosti.
Zejména v době druhé světové války, kdy nemohl učit, se Komárek věnoval také psaní populárních i odborných děl. Jeho nejznámější knihou je populárně naučné vyprávění Milování v přírodě, které se stalo přírodovědným bestsellerem. Komárek ovšem často před svými přáteli bědoval, že kniha se tak dobře prodává, protože si lidé pod lákavým názvem představují něco úplně jiného. V knihovničkách dnešních seniorů často nechybí ani Komárkova kniha Lovy v Karpatech nebo Česká zvířena.
Jako přírodovědec na sebe Komárek upozornil už na počátku 20. let minulého století, kdy se stal hlavní domácí vědeckou kapacitou, která se zabývala tehdejší rozsáhlou kalamitou bekyně mnišky. Proslul také v oboru ochrany lesa i krajiny. Už v roce 1946 v odborném textu, který bývá dodnes citován, navrhoval založení Národního parku Šumava (vznikl až v roce 1974) a sám nakonec stál u zrodu Tatranského národního parku. Rodák ze Železné Rudy je pochovaný na Olšanských hřbitovech v Praze.
Článek vznikl s laskavou pomocí Jiřího Plecháčka, kronikáře obce Tuhaň, a Radka Černého, předsedy Mysliveckého sdružení Obrok profesora Julia Komárka.
Českolipský deník